photo

PROČ NÁS BOLÍ BEDRA

Bederní svaly v útrobách

O bederní svaly je dobré se zajímat z mnoha důvodů. Pokud uvedu pouze tři, tak i ty tři jsou tématem na celodenní povídání. Je to nejhlubší sval v těle. Velký bederní sval leží hluboko v našich útrobách, pod vrstvami břišních svalů a tvoří jakousi schránku pro naše břišní orgány. Sval je schovaný, méně dostupný, obklopen orgány (které jsou jakoby "tekuté") v těsné blízkosti ledvin a pod bránicí. Bránice dýchá, roztahuje se a stahuje v medůzovitém pohybu, a masíruje tak i psoas. Ten, když je uvolněn a šťavnatý (je to svíčková:), masíruje a vyživuje okolní tkáně a svaly okolo – multifidy, které jsou součástí hlubokého stabilizačního systému. V našem těle se to všelijak organicky pohybuje a bříšku ještě víc - je to plnohodnotný biologický prostor pohybu a života. Dotýkáme se tak trochu jiného vnímání prostoru, než na jaký jsme u „svalů“ zvyklí. Nejhlubší znamená také nejstarší, tedy alespoň podle teorie časoprostoru. Psoas je spojen s nejstarší částí mozku, tzv. plazím mozkem a je tedy součástí našeho instinktu "přežití": zda se cítíme v bezpečí. Bříško, i vývojově, je náš první impuls vnímání, reaguje první, mluvíme o břišním mozku, a ten teprve potom vysílá signály do "normálního" mozku. Bohužel, toto je jeden z důvodů, proč jsme raději s naším instinktivním mozkem ztratili kontakt. To je problém při práci s tímto svalem, který se často protahuje, v lepším případě relaxuje. Klasická relaxace se týká však více povrchových svalových struktur, ne tak těch hlubokých – tam většinou ani relaxace nedosáhne – on totiž vůbec málokdo je v kontaktu se svými hlubinami, natož aby je mohl relaxovat. I to je jeden z důvodů, proč máme tolik problémů s našimi bedry, který často vychází z toho, co v moderní fyzioterapii se diagnostikuje jako "dysfunkce limbického systému".

Sval jako most v těle

Sval je spojnicí, který spojuje trup s dolními končetinami. To má velký vliv na stabilitu pánve, celý kosterní systém spolu vzájemně komunikuje, stejně jako svaly a to vše je ovlivněno základem – naší pánví a její stabilitou. Jak o něm mluví ve své knize Liz Koch, psoas není viník, je to "posel zpráv", tedy komunikuje skrze různé zprávy (pro nás již většinou nepříjemné), že něco v těle není v pořádku a on to kompenzuje, vyrovnává. A protože je to sval hluboký, je tedy spojen hodně s naší částí „Já“ (naše Self). Pokud se mu naloží ještě kompenzace za nerovnováhu v našem kosterním systému, už je to na něj moc. Co všechno si nosíme na bedrech… platí zde opravdu doslova.

Pohybujeme se s prožitkem...

Jako most v těle, spojovatel, byl zajímavý pro práci s energií u některých východních tradic, zejména starých Taoistů, kteří vyvinuli systém cvičení pro uvolnění beder (jsou propojeny s meridiánem ledvin) – právě pro volný průtok energie mezi tím, co je nahoře (nebe, oheň, srdce) a dole (země, voda, ledviny). Pro nás, Evropany 21. století, tato původní cvičení jsou hůře dostupná pro hluboký pocit uvolnění - v těle. Sama mám zkušenosti, jak velký je rozdíl mezi prací s energií, kdy "my chceme" nebo "ono se to děje" . Máme jiná těla, naše bedra se v původních cvičeních mohou spíše stáhnout či odpojit (pokud je nervový - tedy svalový systém - v určitém místě přetížen, hůře reaguje na jakýkoliv! kontakt). A my často ztratili kontakt s naším energetickým potenciálem. Energetické cesty bývají zahlcené vším možným. Ale třeba takový dřep se doporučuje. Jak píše Mantak Chia - nejlépe dřep vleže na boku – takže se vlastně dostaneme do líbezné pozice miminka, plodu, reflexní pozice uvolnění. Je to právě moment, kdy plně "cvičíme prožitek" se vším, co k této pozici patří. A protože jsme v této pozici, mimo jiné, strávili nejpodstatnější část našeho života, část, ve které se nejvíce vyvinul limbický systém, tento prožitek může nastolit hlubokou léčivou odpověď v našem těle. Přátelé, je to však právě proces, skrze který se bedra léčí do hloubky.

Co nás učí? Komunikovat, hrát si. Jak protahovat či posilovat něco, co se vlastně pohybuje „mnohadimenzionálně“ a je úzce obklopeno orgány? Vracet se k jednoduchosti, v té se lépe uvolníme, než když budeme hledat složitost některých technik a u toho ještě chtít vydržet a uvolnit se. Vrátit se do reflexních pohybů a pozic a objevit jejich potenciál a doslova... ztělesnit ho! Hluboké struktury v těle spíše značí naše Já a jak prohlásil Stanley Keleman v Anatomii emocí … práce s hlubokými tkáněmi vyžaduje jakési obnovení rodičovské péče… k nám samotným.

Základy uvolněného postoje

Třetí důvod se prolíná s těmi předchozími. Taky obsahuje tři body. Víte co je důležité pro uvolněný postoj? Jsou to vycentrované klouby (hotová věda), stabilní pánev (většinou už víme) a uvolněné bederní svaly (většinou novinka). A pak máme uvolněný postoj nejen ve fyzickém těle… My často máme tendenci tento sval protahovat, "automaticky", ale on může být již vlastně... „přetažen“…

Cesta do hlubin těla

Ve světě se tématu beder již skoro 40 let asi nejvíce věnuje Liz Koch, známá autorka The Psoas Book, knihy, která vyšla před 30 lety. Před několika lety jsem se u ní s bedry setkala, měla jsem možnost se u ní několik let se učit a od té doby... občas se těžko hledají slova... je to tvořivá práce...proto mě tak mocně oslovuje hlubinná práce s tělem a tekutinami, vracet se k organickému...

V případě, že budete chtít jakoukoliv část textu kopírovat, prosím, kontaktujte autorku na michaela.cusanova@seznam.cz.